Mžitky
Andrzej Wajda tento film připravoval dvacet let. Původně plánoval zachytit delší časové období života malíře Wladyslawa Strzeminského. Nakonec film zachytí malířova poslední bolestná leta, která svou naléhavostí vysílají vzkaz. Nač bychom neměli zapomínat a v žádném případě neopakovat.
Snímek neúprosně vykresluje cynickou hru kočky s myší, kterou se Strzeminským hraje systém. Zajímavou úvahu o tomto filmu najdete na
Kariéra malíře Wladyslawa Strzeminského se původně ubírala úplně jiným směrem. Absolvoval vojenskou školu v Petrohradě a do první světové války vstoupil jako ženijní důstojník. V roce 1916 utrpěl devastující zranění, po němž přišel o část ruky i nohy a částečně oslepl na levé oko.
Ve svých 22 letech se seznámil se svou budoucí manželkou, sochařkou Katarzynou Kobrovou a začal tíhnout k umění. Tři roky poté manželé opustili Rusko a přesídlili na tehdejší polské území. Strzeminski se stal jedním ze zakladatelů Skupiny kubistů, konstruktivistů a suprematistů Blok. Po marné snaze ve Varšavě se mu podařilo, v roce 1931 v Lodži, založit mezinárodní sbírku moderního umění. Těsně po druhé světové válce, v roce 1945 spoluzaložil uměleckou školu, na níž učil a pokračoval ve vlastní tvorbě. Komunistický režim ovšem brzy začal po umělcích nekompromisně vyžadovat dodržování pravidel socialistického realismu. A teprve tady začíná Wajdův film.
Postavení malíře Wladyslawa Strzeminského, zakladatelské osobnosti nového polského umění, se zprvu zdá neotřesitelné. K překvapení všech je Strzeminski v roce 1950 vyhozen ze školy a vyloučen ze svazu výtvarných umělců. A systém zatlačí i na jeho slabé místo. Invalida, s vysoce specializovanou profesí, prakticky nemá šanci najít zaměstnání. Přesto odmítne kolaborovat s mocí, jejíž zlomyslní přisluhovači rozmlátí výstavu jeho studentů. Či odmítnou v obchodě prodat barvy, protože se neprokáže legitimací svazu umělců.